Ohlédnutí za rokem 2011

            Rok 2011 byl plný změn, očekávání a radostí. Zaslali jsme přihlášky na pár voříškiád a těšili se z toho, že na nás zbylo místo a účast tímto byla potvrzena. V březnu jsme naběhli na 3měsíční kurz Agility, pod vedením Simči Neckářové na ZKO Nové Stovky. Začátky byly opravdu krušné a místy jsem měla chuť s tím seknout, cesta byla opravdu trnitá, avšak když jsem viděla jakou chuť má Shany a jak moc jí to baví, nešlo přestat. Simča s námi taky měla zlatou trpělivost a proskákala nás až do úspěšného závěru. Na konci května při závěru ukončení kurzu se konaly klubové závody, tuším že se běžely 3 běhy a opravdu se všichni moc snažili. Naštěstí Barča se Simčou nehodnotily chyby, ani diskvalifikace, což nám vyneslo trošku výhodu, protože jsem zmatkářka a i přesto jak perné počasí nám přálo jsme si vyskákaly nádherné 2.místo. Shandulka perlila..  Lidičky byli naprosto úžasní a všichni jsme se moc snažili.. Další kurz jsme však absolvovat z osobních důvodů nemohly..

            V dubnu jsme se zúčastnily Velikonočního výcvikového tábora, který každoročně pořádá Chovatelská Stanice Abides. Na táboře se každoročně schází báječná parta a jejich velice nadaní psí parťáci. Ubytování je zajištěno vždy v chatkách, obklopených přírodou a řekou, a v přední části také fotbalovým hřištěm, kde malý kousek slouží jako místo na trénink. Cvičili jsme vždy 3x denně a na pejsích šla znát opravdu veliká únava. Nakonec jak je lehké unavit aktivního psa. Na tábor Renča pozvala také skvělého figuranta Marťu Uřičaře a bylo skvělé pozorovat, jak psi okamžitě věděli o co jde a co mají dělat. Se Shany jsme to taky zkusili, ale ta však nejevila zájem, pouze stála a dívala se co se děje, no co naplat, obranáři z nás nebudou. Poslušnost také nebyla bůhví jaká, ale hold někdy se daří a jindy ne. Na konci tábora byly uspořádány již tradiční závody, kdy se prověřuje, co se psi naučili nového (mnohdy co již psi umí..). Bohužel nám štěstí nepřálo a celou dobu co jsme se Shany byly na place nám propršelo místy až lilo, do toho se ozýval hrom bouřky a záblesky, což nám ovlivnilo celý výsledek závodů, protože Shanynka se ran bojí a v naší kategorii jsme zkončily poslední, i přesto jsem na myšku pyšná že vůbec v bouřce odchodila celou poslušnost i přes hromy a blesky.

                Zúčastnily jsme se také našich prvních několika voříškiád a dostaly se tak do dění těchto úžasných akcí  pro majitele bezpapírových pejsků. Vždy se sejde spousta krasavců a je jistojistě těžké vybrat toho nej. Jak jsem již psala, někdy štěstí přeje, jindy ne.. Naše první voříškiáda v Šenově byl tedy jeden obrovský propadák. Shanynka se moc snažila šikulka, ovšem přístup pořadatelů mne mírně zarazil, ale chápu, pořádání takové akce není jednoduché. Následovaly další a tou nejbližší byla Výstava pro pejsky bez PP v Ostravě-Svinově. Do kruhu jsme nastoupily s nádhernou hnědou žnečkou, která má jedno očko krásně modré, fešanda. Celou dobu Shany krásně reagovala a šla opravdu předpisově,také postoj byl úžasný a zaslouženě jsme si vybojovaly 1.místo a probojovaly se do finále o nej psa voříškiády. Mezitím jsme si zaskákaly,zaběhaly dokonce i nějaké ty psí kousky předvedly a získaly 7.místo. O titul Nejkrásnější pes výstavy nás bojovalo tuším min. 8 pejsků, z čehož o prvenství jsme bojovaly s Dlouhosrstou kolii. Vzhledem k tomu, že se posuzovatelé nemohli rozhodnout kterému pejskovi udělit prvenství, byli vyzváni diváci. Kdo hlasoval pro nás, postavil se za nás.. O jeden jediný hlas, jsme si odnášeli nádherný pocit z prvenství, ale hlavně z toho, že to byla naše teprve 2. Voříškiáda a hned nás dokázali ocenit, dokázaly jsme si se Shanynkou, že i když ji kdysi každý odsuzoval, dokázala nemožné myška moje.  Obrovské poděkování proto patří všem, kteří nám drželi palce, holkám z tábora a Terezce.

                O týden později jsme se s přítelem a Shanynkou vydaly opět na cestu, a to až do Zbýšova na Zbýšovského voříška. Cesta byla opravdu dlouhá a hlavně velice únavná. V první chvíli nám nestartovalo auto takže jsme chtěli volat odtah a zůstat doma a jen myslet na to, jak jsme mohli běhat v kruhu. Naštěstí se autíčko zželelo a nastartovalo své matičky na dlouhou cestu. Počasí přálo a bylo horké. V Brně jsme špatně sjeli, takže jsme se museli hodně vracet, a pak už jsme jeli podle sebe a navigace, která mi byla popsána. Dojeli jsme mezi prvníma a ještě s hodinovým předstihem,uff.. Jedinou nevýhodou bylo sluníčko, kolem kruhu se nebylo kam schovat do stínu, proto jsme seděli pod alejí stromů mimo kruhy a doufali, že nezameškáme náš nástup do kruhu. Naštěstí se dodržoval pitný režim, Shandulku jsem musela neustále polévat vodou, aby nedostala úpal a pokud se nemuselo, sedělo se ve stínu. Konečně na nás vyšla řada a řadíme se do kruhu mezi fenečky bez PP kříženky nad 40cm. Postoj nám vyšel úžasně, zoubky taky ukázány, na pohlazení zavrtěla ocáskem, teď už jen doufat že to zabralo a čekat na vyhodnocení. Třetí místo obsazeno, druhé místo obsazeno, říkáme si škoda, daly jsme do toho maximum..když však se ozývá „ První místo.. číslo 13..“ Opravdu nechápavě jsem se podívala zda se mi to nezdá a šťastná 13 je naším číslem. A byla.. Úžasný úspěch a opět ten krásný pocit, že naše snažení je oceněno úspěchem. Postoupily jsme do užšího výběru o nejkrásnějšího voříška výstavy. Mezitím jsme se zúčastnily ještě soutěže Sehraný tým a odnesly si krásné 3.místo. Ve voříšcích jsme soutěžily tuším se dvěma pejsky a fenečkou. Vyhodnocení a huráá opět si odnášíme prvenství..to už však sem měla slzy štěstí v očích a tak moc sem byla na tu svou krásnou fenečku pyšná, jako matka na svou dceru když vyhraje soutěž krásy. A štěstí pokračovalo.. postoupily jsme do nejužšího výběru o titul tzv. „BIS“. Počasí bylo opravdu perné a před sluníčkem už nešlo nikam utéct. Ve zbytcích stínu se mačkali u kruhů majitelé s pejsky, mezi nimi také my čekajíce jak to všechno dopadne. A jdeme na to, to už zvládneme. V dálce rozléhající se blesky a hromy nad námi sluníčko. Před námi ještě dvě neobsazená místa.. šeptala jsem Shanynce, že to nevadí, nic se neděje, i kdybychom si nevezli nic, hlavní je, že jsme se pobavily a poznaly nové fajn lidičky. A opět zní číslo 13 načež mi opravdu trvalo než mi došlo, že to jsme my a jsme na 2.místě nej psa výstavy. Tak daleko od domova a tak nádherný úspěch, tolik krásných cen a tak úžasných lidiček. Velké poděkování patří především mému příteli, který byl tak moc hodný a obětoval nám celý svůj víkend a přetrpěl to s námi. Jen díky němu jsme si mohly odnést tyto krásné vzpomínky a úspěchy. Krásný sobotní Zbýšovský voříšek končí a lidičky se rozutíkávají domů, balíme poslední věci, klec a deky, naposledy plníme láhve se studenou vodou, aby měla Shanynka přísun k vodě a jedeme hledat hotel ve Zbýšově, kde přespíme a  v neděli se účastníme Výstavy ve Šlapanicích a také Agility pro začátečníky. Místo konání bylo hned vedle hotelu přes jeden pozemek jak jsme zjístili takže jsme nemuseli ani brzy vztávat. Jak důležitou a báječnou pro nás byla kdy jindy nechtěná sprcha a postel. Shrnutím.. ve Šlapanicích jsme vyhrály opět naší kategorii a za cenu diváků si odnesly krásné 2.místo, první se umístila Zdenička s boxeří kráskou Easy. Domů jsme přijeli poměrně brzy, okolo 7 hodiny, odvezly se věci, jelo se pochlubit s výsledkem a jelo se domů. Všichni jsme padli za vlast, byl to vysilující víkend, ale velice krásný úspěšný.

            Naší poslední výstavou byla Pejskiáda v Úvalně v areálu Jezdeckého klubu. Cesta vlakem byla opravdu vysilující, přesto jsme to zvládli a měli ještě čas i na odpočinek. Stejně jako ve Svinově a Zbýšově, společnost nám dělala Terezka se Sallynkou. V naší kategorii jsme si odnesly nádherné 2.místo ve výstavě, Terezka si odnesla taktéž 3 krásné pohárky. Za výstavy se Sallynkou a Moňtáskem a za psího šikulku. A na řadě byla poslušnost dle ZZO. Dostali jsme zřejmě jakýsi strach a odhlásily se, protože jsme kvůli situacím které před tímto dnem nastaly nemohly trénovat. Ale nakonec nás Terezka ukecala a šla nás přihlásit opět zpátky. Byl to super nápad, vycvičily jsme si krásné 3.místo a pro nás obrovský úspěch – přivolání, aport i odložení. A ještě k tomu Shanda si získala sympatie za uposlechnutí povelů které nám říkal rozhodčí.. Domů jsme dorazili pozdě večer a cestou domů z vlaku (cca 30 min.) nás chytnul liják, naštěstí nám v půlce cesty jeli rodiče naproti, zákon schválnosti tomu chtěl, že jakmile jsme dojeli domů okamžitě přestalo pršet. Shandulku to tak zmohlo, že si dobrovolně zalezla do boudy a nešlo s ní hnout, do chvilky  usnula a ani běhat po zahradě se jí nechtělo. Je dobré vědět, že utahat psa jde J

                V roce 2011 jsme však také pomáhali. V letošním roce jsme navštívili psí útulek Max v Havířově a dovezli jim především teplé věci pro pejsky na zimu ale nechyběly ani granule a konzervy. Při prohlídce psího útulku jsem měla opravdu na krajíčku, ovšem když jsme procházeli vnitřní kotce, a viděla jsem tu spoustu pejsků a ty ovčáky, muselo to ze mě ven, nešlo se udržet a opravdu mi bylo najednou strašně úzko od srdíčka. Abych však trošku odlehčila smutnou atmosféru, nepomáhali jsme naposledy. Naše pomoc pro útulky byla také v roce 2010, to jsme rozeslali i dva balíčky poštou. V lednu letošního roku jsme se zastavili na benzínce pro pití, jako by tomu sám osud chtěl, po place běhala malá drobná fenečka, nejspíše kříženka Německého ovčáka. Měla trošku problém s nožičkou, ale mohu vás ujistit, fenečka běhá jak drak, dokonce s námi v oddíle běhá Agility a má složeny hned dvě zkoušky z výkonu. Fenečku jsme tenkrát bohužel museli odvézt na policii, protože se Shanynkou nevycházely, odtud jela do psího útulku a odtud ve velice krátké době do nového domova, kde má ty nejúžasnější páníčky, které jsme si pro Denisku mohli přát. Jeden šťastný příběh za náma, a pocit, že naše pomoc nebyla lhostejná, kdo ví kdybychom ji tenkrát nenaložili do auta, co by se stalo..běhala u hlavní cesty. Ke konci dubna jsme na podnět jedné paní opět vyjely s kamarádkou Radkou do terénu, tentokrát přímo do areálu fabriky, kde se mělo nacházet štěňátko křížence opět ovčáka. Než jsme fenečku objevily, trvalo nám to nějakou chvilku. Když jsme však přišly na místo..žasly jsme údivem. Malinká přibližně dvouměsíční černá kulička, naprostý plyšáček  jedno klíště na druhém. Obvolávaly jsme známé kdo by si fenečku mohl vzít, do útulku jsme ji vézt nechtěly. Nakonec jsem malou kuličku, které jsem dala jméno CHerry vezla k nám domů. Doma jsme prdelku okoupali, vyndali klíšťata a odčervili. Tento malý drobeček u nás nepobyl dlouho, Cherrynka se líbila slečně z Havířova a po 5 dnech u nás doma putovala do nového domova. Ze začátku však Shanynka byla zásadně proti, aby u nás byla, ale po 5 minutách byly kamarádky. Když Cherry utekla za dům, stačilo říct Shanynce „ přiveď prdelku „ a už běžely obě k nám. Na procházce vždy Cherrynka chytala do pusy Shanynčino vodítko a vodila si ji na procházku. Byly jako matka a dcera. V boudě však byly odděleně, protože přeci jen jsem nechtěla ať jí z jedné misky apod. už kvůli zdraví či aby Shany neublížila CHerrynce. Bouda byla pouze přehrazena pletivem, které však nebylo až po strop, proto jsem se divila když mě ráno rodiče budili, že Shany je u Cherry na půlce. Shany na Cherry nedala dopustit, byla opravdu jako její maminka, dokázala si ji usměrnit, a přesto ji milovat..spolu byly holky dokonalé, ale bohužel jsem si ji nemohla nechat, ale má se báječně v dobrých rukou. A v neposlední řadě bych chtěla stručně shrnout poslední fenečku, které jsme pomohli k lepšímu životu a která konečně poznala lásku a pohlazení a především život bez drbání. Bylo mi řečeno, že fenečka má přibližně 2 roky, menšího vzrůstu, velice zablešená a nepoznala co to znamená proběhnout se na čerstvém vzduchu. Majitel ji chtěl z důvodu že pro fenečku nemají jídlo ubít jednat. Pro fenečku jsme domluvili převod do Čech, do O.S. Toulavé tlapky, odkud fenečka putovala do nového domova. U kamarádky jsme ji pořádně vykoupali v přípravku, po kterém blechy umíraly hned jak se na ně vodička dostala, a že těch blech bylo, to člověk v životě neviděl, dostala teplé jídlo do bříška, vodu proběhla se po venku a mohlo se jít spát. Kamarádka však měla celou noc krásnou sonátu, protože fenečka spinkala ve sklepě, takže se asi moc dobře spát nedalo. Další den ještě žnečce ostříhala kamarádka přerostlé drápky a s kamarádkou Ráďou putovala fenečka do Ostravy, odkud se slečnou cestovala do Čech. Fenečka konečně poznala čerstvý vzduch a procházky. Každý život, který je zachráněn má pro mne velikou hodnotu, že člověk nebyl zbytečný a pomohl. A toto bych zopakovala kdykoli, a kdyby nás bylo více, bylo by to fajn.

                Krom těchto událostí dne 18.9. uběhly 3 smutné roky, co zemřel můj první pejsek Míša, který se dožil přibližně 13ti ale také možná více krásných let. Míšova pouť začla stejně jako Shanynčina, byl to nalezeneček s bezvadným srdíčkem, byl to pan pejsek a nejde zapomenout. Mimoto jsme podnikly spousty úžasných akcí s psími kamarády, výšlapy na hory, a 24.9. se nám podařily složit zkoušky ZZO.

                Díky Voříškiádám jsme poznali spoustu fajn lidí z oblasti kynologie, jsme bohatší na zážitky i informace, které si vzájemně předáváme, ale také jsme poznali jak bolí závist a pomluvy od lidí, kteří nám úspěchy nepřejí, kteří sami tahají psa pouze po výstavách, ale nejde jim o psa. Pro mne je na prvním místě vztah mezi psovodem a psem, pokud tohle nefunguje, ničeho nedosáhnete, a pokud ano, většinou mnohem větším úsilím. Pes je přítel a né loutka. Díky Voříškiádám jsme poznaly Terku a Sally, se kterýma se potkáváme na akcích, chodíme ven, a jsou to naše dlouhodobé kamarádky již přes internet, a jsem moc ráda, že jsem je na začátku roku mohla poznat osobně, a doufám, že ještě spolu všechny hodně akcí zažijeme. Největší poděkování však patří mému příteli, který semnou tyto akce absolvuje a pomáhá mi se vším okolo. Vážím si toho opravdu moc a tímto bych mu chtěla mockrát poděkovat za vše co pro mě dělá a za to že ho mám.

                Do konce roku nás čeká ještě klubový závod a závody dle ZZO v prosinci. Tímto zakončíme naši sezonu 2011 a budeme se pilně připravovat již na sezonu 2012. Děkuji všem, kteří jste vydrželi až do konce a dočetli i tyto poslední řádky. Spoustu momentů jsem určitě zapomněla, ale toto byl výběr těch zážitků, které si zaslouží zde být zmíněny.

                                                                                        Gábi  Halfarová & Shanynka