SHANYNKA
Dat.nar.: 1.7.2008
Pohlaví: fena
Zbarvení: Vlkošedá
Dosažené zkoušky: ZZO - 56b.
Shanynčin život začal v roce 2008, a celý náš společný život začal v listopadu 2008, když jsem si pro Shanynku zajela na autobusovou zastávku, kde společně se svou maminkou byly sobecky vyhozeny na ulici. První pohled na šťěně choulící se do klubíčka v rohu zastávky, které se nemohlo hýbat byl více než žalostný. A tehdy jsem se poprvé začala zajímat o nápravu psychiky pejsků, kterým lidé ublížili a zanechali jizvy na duši. První rok našeho společného života byl dlouhý. Socializace, návyky, vše od začátku. Byli jsme však na dobré cestě, protože Shany se na mě ihned začala vázat a rychle se učila. Přesto, že ocásek měla mezi nožkami téměř půl roku, učila se rychle a byla lepší a lepší každý den. Byla tak moc bázlivá, že se bála lidí, stromů, aut, bála se pohlazení i balonku, jíst začala až když jsem si k ní sedla a měla ruce v misce a hladila a mluvila na ni. Spala pouze když jsem u ní v boudě ležela a hladila ji, což někdy trvalo i hodiny aby se pořádně vyspala. Postupem času se ledy bořily a Shanynka začala důvěřovat. Dalším krokem bylo, udělat z ní vyrovnaného psa, určeného k malým dětem, poněvadž fakta o bojácných psech a předsudky jsou jasná - budou to psi nevhodní k lidem, budou se bát a budou agresivní, už vůbec né k malým dětem! Taková zkrátka fakta jsou, a takové předsudky lidé pejskům zlomeným lidmi přikládají. Ovšem jsou to pouhé výmysly, aby lidé se psům dál věnovat nemuseli. Jejich náprava je totiž běh na dlouhou trať a je třeba tomu věnovat mnoho času. Ovšem nezlomilo mě to a když jsem slýchala že z ní nikdy pes nebude, ať ji utratíme apod. nakomplo mě to více dopředu dokázat všem nevěřícím, že náprava psa lze, a dokonce nenásilně a hrou. Shany postupně začala důvěřovat lidem, začala se přestávat bát, avšak najdou se situace, kdy projevila bázlivost, v tu chvíli jsme se vraceli z kroku B na krok A. Začala žít nový a kvalitní život bez strachu. Náprava trvala přes rok a byla dlouhá a trnitá, avšak myslím že se podařilo velmi dobře prolomit ledy. Dříve se bála lidí - nyní lidi miluje, dříve se bála mužů - nyní za nimi utíká a mazlí se s nimi, pokousal ji pes v ranném věku - zanechalo to následky, ale neumí vrčet a za každých okolností nevyvolá rvačku. Dokonce je to ideální pes k malým dětem, s mladším bráškou si dokáže hrát hodiny florbal, hokej a běhat a podávat balonek. Je hyperaktivní a bláznivá, každého chce co nejvíce přivítat, takže spousta dětí z ní má zpočátku strach, ale jakmile pochopí, že je to přivítání nikoli agrese, už je jejich nejlepší kamarádka a je těžké ji od dětí odvolat. Je to zkrátka pejsek s obrovským srdíčkem. Zahání všechny chmury, miluje společnost a psí kamarády. Obrovské srdíčko získala pro Agility kdy běží na maximum a naplno. Tímto příběhem bych chtěla říci všem, kteří si vezmou pejska z ulice či útulku, bojácného a psychicky zlomeného - není to pes na odpis, cesta bude dlouhá, ale jde to. Jakmile prolomíte ledy, bude vám právě tento pejsek největší oporou a přítelem, až tehdy zjístíte, jak moc mají obrovské srdíčko a dokáží milovat.
I kdyby náš příběh pomohl pouze jednomu pejskovi, aby měl kvalitnější život, potom nic z toho nebylo zbytečné a mělo to smysl. Ráda Vám poradím z vlastní zkušenosti jak s tímto pejskem pracovat tak, aby vám v budoucnu byl kamarádem spokojeným a vyrovnaným. Podotýkám že poprvé jsme se dostali na cvičák až když měla fenečka 2 roky - do té doby jsme pracovali na socializaci a nápravě nežádoucího chování.
